Fravaši

Fravaši je v zarathuštrismu nesmrtelná duchovní podstata bytostí stojících na straně Ahura Mazdy a Pravdivosti a jejich ochranná osobní síla. Kromě lidí má svého fravaši také Ahura Mazda, Ameša Spentové a jazatové. V některých případech se fravašiové neobjevují jako průvodci jedinců, ale jako anonymní skupina bytostí, pomáhají například v bitvě. Lze předpokládat že své fravaši mají i stoupenci Klamství, ale v žádných textech to není přímo zmíněno. S pojmem fravaši splývají pojmy daéna "náboženské smýšlení" a urvan "duše". Jaan Puhvel fravaši přirovnává k řeckému daimónovi či křesťanskému andělu strážném. Slovo fravaši vychází z indoíránského *pra-virti- či *fra varti- "ochrana, ochránce".

Fravašiům je věnován jašt 13 - Fravardín jašt, jehož první polovina je jejich invokací, zatímco druhá výčtem fravašiů hodných uctívání - bohů, Zarathuštry, mytických bytostí, prvních členů zarathuštrické obce a na konec jsou oslavováni fravašiové všech vstoupenců Pravdivosti.

Úvod

Fravaši (avestánsky: fravaṣ̌i, /frəˈvɑːʃi /) je avestanský jazykový termín pro zarathuštranskou souvislost osobního ducha jednotlivce, ať už mrtvého, živého nebo dosud nenarozeného. Fravaši jednotlivce vysílá urvana (často překládáno jako "duše") do hmotného světa, aby bojoval v bitvě dobra se zlem. Ráno čtvrtého dne po smrti si urvan představí návrat do svého fravaši, kde se shromažďují jeho zkušenosti v hmotném světě, aby pomohly další generaci v boji mezi dobrem a zlem.

V dílech zarathuštranské tradice z 9./10. století (knihy Pahlavi) pokračuje avestanský fravaši jako středoperský fravard (a -w- formy, fraward atd.), fravahr, fravash nebo fravaksh. Poslední dny roku, nazývané frawardy (srovnej v moderní perštimě: farvardin, první měsíc v perském kalendáři), jsou zasvěceny fravaším. První měsíc v roce a 19. den každého měsíce jsou považovány za chráněné fravašimi a pojmenované po nich. Symbol zarathuštranského okřídleného disku je tradičně vnímán jako zobrazení fravaši.

Etymologie

Slovo fravaši je obecně vnímáno tak, že má jako kořen var- "vybrat si". Z rekonstruovaných *fravarti (/rt/klastry v Avestanu se obvykle objevují jako/š/), fravashi by pak mohl znamenat "ten, kdo byl vybrán (pro oslavení)". Stejný kořen ve smyslu "vybrat/vyznat víru" se nachází ve slově fravarane , názvu zarathuštranského vyznání víry (kréda) .

Jiné výklady připouští další významy var-: buď jako var- "k pokrytí", který se v bahuvrihi s fra- "k opatrování" poskytuje "ochrannou chrabrost", nebo derivaci z var- "dělat / být plný", který zasvěcuje "zakladatel počátku, duch počátku". Jeden výklad připouští odvození od vart- "odvrátit se", tedy "odvrácení se, umírání , smrt". Na listech Zadspramu , exegetické práci z 10. století, pochází Fravaši z fra-vaxsh "poroste dál".

V Písmu

Jako většina ostatních zarathuštranských jazatů, fravaši nejsou v gáthách zmíněni. Nejstarší zmínka o nich je ve staro-avestánské Jasně Hapnahaití (Y. 37), která zahrnuje vzývání "fravašů spravedlivých" (ašavan). V kapitole 57 Jasny jsou fravaši zodpovědní za obíhání Slunce, Měsíce a hvězd (a budou tak činit až do obnovy tohoto světa) a za péči o vody a rostliny i ochranu nenarozených v době těhotenství.

Hlavním zdrojem zpráv o fravaších je Jašt 13 (FrawardÍn Jašt), hymnus, který je jim určen a ve kterém vystupují jako bytosti, které obývají stratosféru (nebe), a pomáhají a chrání ty, kdo je uctívají, a ve kterých jsou fravaši vykládáni na stejné úrovni jako menší jazatové. Jašt 13 je jedním z osmi "velkých" jaštů a na 158 verších je nejdelším textem ve sbírce a také jedním z nejlépe zachovaných. Je to také druhý nejčastěji recitovaný Jašt (po Jaštu 1 pro Ahura Mazdu). Do chvalozpěvu přispělo několik různých tvůrců a jeho literární kvalita je nerovnoměrná; zatímco některé verše jsou bohaté na tradiční básnické fráze, jiné jsou z hluboce napodobující prózy. Často opakované kshnuman (vzývání formulí) z Jaštu 13 zní "Uctíváme dobré, silné a štědré fravaši spravedlivých (ašavan)".

Jašt 13 začíná kosmogonickou kapitolou, ve které je stvořitel Ahura Mazda vylíčen jako uznání, že hmotné stvoření bylo vytvořeno pomocí "mnoha stovek, tisíců, mnoha desítek tisíc" "mocných, vítězných fravašů" (13,1-2) ). Kromě toho je Ahura Mazda představován jako uznávající, že bez pomoci fravašů by dobytek a lidé zbloudili k Angra Mainju. "Toto prohlášení je zcela neortodoxní a není podporováno žádným jiným textem." Verše 14-15, jakož i několik dalších veršů roztroušených v textu, popisují, jak fravaši nadále udržují materiální svět a lidstvo fázi světa po stvoření. Verše 16-17, stejně jako několik dalších veršů, oslavují jejich bojovou sílu a pomoc v bitvě, kde jsou vzývány. Verš 20 obsahuje příkaz k zapamatování jejich vzývání, aby je bylo možné v případě potřeby povolat.

V 13.49-52 se hymnus obrací k činnosti fravašů ve vztahu k mrtvým. Fravaši mrtvých se tam údajně v posledních dnech roku vrací do svých (bývalých) domovů (Hamaspathmaedaya, frawardigan) v naději, že budou uctíváni a dostanou dary výměnou za to, že požehnají těm, kteří tam žijí. Tato část (karda), známá kněžím svými úvodními slovy jako ya visatha, se také objevuje v Siroza 1/2 a několika Afrinaganech, zejména v oblastech Arda Fravaš (dále jen "spravedlivý fravaš") a Dahman (jazata modlitby), a je tedy často recitovanou pasáží. V Yt. 13.65-68, fravaši jsou spojováni s blahobytem a každoročně se snaží zajistit, aby "rodina, set}} a fravaši byly zřetelnými součástmi nehmotné podstaty smrtelníka. A i když se říká, že mají v některých pasážích bojovou sílu, jinde (13.49-52, 13.96-144) jsou společní s relativně bezmocným urvanem. K této spoluidentifikaci dochází také jinde v Avestě, například v Yasně 16.7, kde je to zřetelné.

Podle Mary Boyce jsou matoucí anomálie Jaštu 13 zbytkovými stopami kultu fravaši, který definuje jako formu uctívání předků a/nebo kultu hrdiny, který se vyvinul během (toho, čemu se říká) "íránského hrdinského věku" (cca 1500 p.n.l..).

V tradici

Ačkoli v Avestě neexistuje žádný fyzický popis fravaši, obecně se věří, že faravahar, jeden z nejznámějších symbolů zarathuštranství, je jedním z nich. Pravděpodobný vznik názvu (který pochází ze středoperského slova pro fravaši) symbolu se přisuzuje pozdějšímu vývoji. V avestanské gramatice jsou fravaši nezaměnitelně ženské, zatímco symbol faravaharu je nepochybně mužský.

Mýtus v Zarathuštrově pojetí v Denkártu (Dk., 7.2.15-47) je jeho frawahr seslán z nebe v jedinečné rostlině jménem Haoma, aby se na Zemi spojil se svým smrtelným tělem (tanu) a ustanovenou slávou (xwarrah). Mýtus v Bundahišn o stvoření vypráví bajku, ve které jsou fravašům dány na výběr buď zůstat chráněni Ahura Mazdou, nebo se narodit smrtelníkům, trpět, ale také pomáhat dosáhnout porážky Angra Mainyu. Fravašům se ukazuje budoucnost před stvořením hmotného světa getik. Ahura Mazdova nabídka zabezpečení nečinností (zahálkou) je odmítnuta a souhlas fravaši vstoupit do hmotného světa jako aktivní spojenci v boji proti zlu (GBd. 34.12f). V dalším kosmologickém mýtu (Zadspram 3.2-3), když Angra Mainju pronikne do stvořeného světa, se fravaši spojí na okraji oblohy, aby ho uvěznili. Denkárt, Shikand gumanic vichar, Menog i khrat, Zátspram a několik dalších děl dohromady zahrnují rozsáhlou teologickou exegezi (kritické zkoumání textu) o rozdílu mezi charakteristickými rysy getik a menok (materiální a nehmotné) charakteristickými rysy stvoření a mezi fraward a urvan.

V posloupnosti jazatů jsou fravaši asistenti Ameša Spenty Haurvatát (středopersky: Khordad) z "Celistvosti", jejichž zvláštní doménou jsou "vody" (avestánsky Apo/Apas-plur., středopersky: Aban).

V denních jménech věnovaných zarathuštranskému kalendáři, fravašové předsedají 19. dni měsíce a prvnímu měsíci roku a oba jsou pojmenováni podle frawardů (fraward - posledních 10 dní roku). V 19. den prvního měsíce, také jinak, kdy se překrývá stejné zasvěcení měsíce i dne - v tomto případě fravašů - je slaven svátek frawardů. Tento svátek farvardín jašan je zvláště slaven zarathuštrany, kteří v předchozím roce ztratili příbuzného. Čtvrté hodinky (gáh) dne (24 hodin), od západu slunce do půlnoci, jsou navíc pod ochranou frawardů.